Fotogalerie

Foto
Foto
Foto
Foto

Kalendář

<Prosinec 2018>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Zajímavosti » Historie aikido

                Již na počátku devátého století na císařském dvoře vznikly základy bojového umění, ze kterého v budoucnosti vzniklo Aikido. Byly to metody úderů a tlaků na nervová centra ve spojení s páčením kloubů a využíváním pohybu útočníka. Toto umění se nazývalo Aiki jutsu a později neslo označení Daito ryu. Kořeny tohoto umění vycházejí z rodokmenové linie starého samurajského rodu Minamoto , který byl velmi významným v dějinách japonské historie.
                Jedním z nejvýznamnějších inovátorů stylu byl Šinra Saburo Minamoto Jošimitsu (1056 -1127 n.l.) ,který jej po stránce technické zdokonalil a následně předal dalšímu rodovému nástupci. V 16. stol. n.l. přijal rod Minamoto do svého klanu rod Takeda, který se následně stal dědičným pokračovatelem stylu Daito ryu Aiki jutsu. Posuneme-li se v dějinách dále, dostaneme se k poslednímu dědičnému zástupci Aiki jutsu a to Sokaku Takedovi (1860 -1943 n.l.), který získal od svého mistra menkjô kaiden (osvědčení učitele). Byl velmi obávaným praktikem a prošel mnoha úspěšnými souboji. V době, kdy bylo Takedovi již okolo pětapadesáti let, setkal se poprvé se svým budoucím žákem a zakladatelem Aikido Moriheiem Ueshibou (1883 -1969 n.l.) . Bylo to na Hokkaido a Ueshiba zde byl jako farmář, zakládající nové obce rolníků a řemeslníků. Hovoří se o tom, že Ueshiba byl velmi usilovným žadatelem o přijetí u mistra Takedy a tak se mu podařilo stát se jeho žákem. V této době vyučoval Takeda také několik jiných žáků (Hisa, Horikawa atd.). V roce 1922 obdržel Morihei Ueshiba osvědčení vyučovat umění Sokaku Takedy.
                Od chvíle, kdy Takeda vyučoval vojenské gardy a důstojníky, začíná se častěji objevovat označení Daito ryu Ju jutsu nebo Daito ryu Aiki Ju jutsu. Tento název je patrný i na listinách o jmenování učitelem Moriheie Ueshiby. V letech předchozích Ueshiba studoval: Tenšin šinjo ryu Ju Jutsu, Goto-ha Jagjú Šingan ryu Ju Jutsu, Šinkage ryu Ken jutsu (prý také Kito ryu Ju Jutsu) , Judo u učitele Kijoiči Tekagi v roce 1911 a od roku 1915 pak Daito ryu Aiki Ju Jutsu u Sokaku Takedy. V letech 1919 -1925 byl v Aybe, kde studoval u Onisaburo Degučiho moderní formu náboženství nazývanou Omoto-Kio. Toto učení jeho myšlenky ovlivnilo velmi silně a proto také v roce 1924 s Degučim jeli na misionářskou cestu do Mongolska. Zde je však zajali a pouze díky zásahu admirála japonské armády, propustili z vězení. V roce 1925 se vrací do Tokia a začíná se o něm mluvit jako o inovátorovi původního Daito ryu Aiki Ju Jutsu. Vytváří kolem sebe skupinu lidí, které vyučuje z počátku Daito ryu Aiki Ju Jutsu a posléze již vlastní představu bojového umění nazývanou krátkou dobu Ueshiba ryu Ju Jutsu. Toto období se nazývá perioda Aikibudo a označení budo se začíná užívat pro formy, které vyučuje až do své smrti.
                Během druhé světové války 1939 -1945 se Ueshiba uchyluje na určitou dobu (přesněji 1942) na Iwamu, kde vyučuje několik žáků. V období předválečném a válečném vyučoval některé žáky, kteří později vytvořili vlastní styly např:  Gozo Šioda-Joshinkan Aikido, Koiči Tohei-Šin šin Toitsu Aikidokai, Minoru Močizuki-Joseikan Aikido, Kenži Tomiki-Tomiki Aikido atd. V letech poválečných začíná Aikido vzkvétat do mnohem obsáhlejší podoby a přicházejí tedy i další významní žáci…
               Ueshiba začínal studiem jujitsu, později tradiční školou šermu Katori kenjitsu. V roce 1911 studuje aikijitsu u mistra Sokaku Takeda. Mistr Takeda byl prvním učitelem aikijitsu, který začal učit veřejně, tzn. i mimo svůj rod. Po pětiletém studiu dostává Ueshiba od svého mistra osvědčení o dosaženém mistrovství a povolení aikijitsu vyučovat.
               Talentovaný Ueshiba upravil aikijitsu na nový styl aikido, ve kterém prioritu tvoří duchovní a filosofická harmonie v životě. V technice boje se aikido zaměřuje na používání páky, přičemž se útočníkovi neklade odpor, a uplatněním úhybných manévrů a za zdánlivého ustupování se zasazují údery na místa těžiště soupeře. Silnou zbraní aikida zůstává vykrucování končetin do nepřirozených poloh a přehozy prostřednictvím páky.
               Při dodržování základní myšlenky aikido, t.j. neodporování síle, je naopak využíván směr a síla soupeře pro nasazení páky v souladu s kruhovými pohyby. Samotné údery se v aikidu používají za účelem odvedení pozornosti.
               Ueshiba postupem času označoval své umění různými názvy: aiki no miči, aiki jujitsu, aikibudo a nakonec od roku 1912 již nastálo - aikido.
               V roce 1946 potkal Ueshiba svého pozdějšího nejlepšího žáka Morihira Saita. Před smrtí svěřil O Sensei Morihiro Saitovi ochranu tradice původního aikido. Po smrti Ueshiby vyučoval sensei Morihiro Saito aikido i mimo Japonsko. Saito v úctě k velkému učiteli pojmenoval tradiční formu Ueshibova učení Takemusu Aiki Iwama ryu. Přičemž take lze přeložit jako rychlá a hbitá reakce, musu - správné a optimální splynutí s útokem, aiki - vyjadřuje soulad s vesmírným řádem chápaným jako energie a Iwama ryu - označuje styl pocházející z Iwamy, působiště Ueshiby.
                Morihiro Saito vypracoval na převzatých Ueshibových základech výukový program a ten rozdělil do tří základních částí. Tai jutsu - cvičení beze zbraní, aiki ken - cvičení s mečem, aiki jo - cvičení s tyčí. Přitom každá z těchto částí v sobě obsahuje kihon waza - základní techniky a henka waza - jednotlivé varianty. Takemusu Aiki Iwama ryu je tak systematické, srozumitelné a účinné.